Každý den se s dětmi učím být svobodnější a užívat si dne v přítomnosti, protože to děti dělají opravdu dobře. Každou minutu zábavné činnosti prožívají na plno, celou svou bytostí. Já jakožto pečlivá a dochvilná Panna plánuji den podle hodin.
Dětství utíká opravdu rychle a já se snažím čím dál častěji opakovat – jsem přeci na dovolené, nemusím ráno vstávat včas, nemusím mít oběd přesně ve dvanáct a mít nakoupeno přesně ve tři. Když se ze své podstaty dostanu mezi zubatá kola hodin, děti mi začnou svým chováním vzkazovat: „Mámo, hele, tady jsme, potřebujeme tě teď a tady a ne AŽ domyješ nádobí.“
V tyto dny si ordinuji den bez hodin. Den, kdy nesleduji hodinky a dělám vše podle aktuálního rozpoložení mého těla, mysli a mých dětí. Stále provádím běžné domácí práce, ale nádobí nemyju 20 minut, ale na etapy i dvě hodiny. Prokládám hrami s dětmi, četbou pohádek nebo si jen tak sedím a pozoruji je. Vyrážíme ven i v půl dvanácté a venku „obědujeme“ banán a rohlík. Užíváme spolu přítomnosti a každou vteřinu doléváme emoční poháry doplna. Venku bloumáme od ničeho nikam a nemáme jasnou cestu, kam bychom měli dojít. Pozorujeme na každém půl metru mravence či ruměnice, házíme kameny do stromů nebo z mostu. Ujdeme třeba jen 500 metrů, ale venku strávíme dvě hodiny.
Ve dnech bez hodin neexistuje bylo nebo bude, je pouze JSME. Jsme TADY A TEĎ jen pro sebe a navzájem. Každá vteřina jakékoliv činnosti je prožitá naplno bez ohlížení se na minulost nebo budoucnost. Tohle děti totiž umí nejlépe, prožít radost, vztek, lásku nebo strach celým svým tělem a celou bytostí. V tom spočívá jejich bezpodmínečnost. Emoce se stane, emoce se prožije a emoce také odejde a zůstává jen a pouze láska.
Dny bez hodin jsou dnem dětí, učitelů lásky bez hranic. Učím se od nich, že nic není důležité, nic není potom nebo pak, všechno je teď a tady a to tvoří nás, naše vztahy, naše city. To, jak dlouho jim zůstane otevřená moje náruč v jejich neštěstí, ovlivňuje to, kolik neštěstí v nich zůstane. Neplatí zde však přímá úměra, ale naopak, čím déle v mé blízkosti zůstanou, tím méně negativ v nich zůstane. Být vyslyšené tam, kde je jim nejlépe a to nablízku milující osoby. Dny bez hodin jsou vytvořené právě pro neohraničené prožívání veškerého dění okolo nás. Nic není potřeba, je potřeba se jen vnímat navzájem.
Díky těmto dnům se prostřednictvím dětí učím bezpodmínečnosti a čas pro nás neexistuje. Existuje jen radost ze života a vnímání světa kolem sebe. Raduji se z každé rozkvetlé květiny, každého nalezeného mravence, ale snažím se naplno prožít i povinnosti. Třeba věšení prádla. Každý kus vědomě beru do ruky a prožívám dar pohybu, prohlížím si barvy a prožívám dar zraku, poslouchám zvuky při vyklepnutí trička a prožívám dar sluchu, rovnám dlaní vzniklé sklady a prožívám dar hmatu, očuchávám jeho vůni a prožívám dar čichu. Jen dětská mysl si uvědomuje všechny dary lidského vnímání. Jen dětská mysl si uvědomuje pomíjivost okamžiku a prožívá jej naplno. Poznávám svět všemi smysly a rozum se snažím nechat odpočívat. Levá strana mozku pracuje na všechny obrátky a prastaré archetypy se dostávají do popředí.
Být tady a teď. Jeden pro druhého. To je smyslem všeho. V tom se skrývá kouzlo nekonečnosti.
