Jaro je tu a s ním přichází i jarní detox. S čištěním těla by mělo jít ruku v ruce i čištění duše. Rozhodla jsem se v první řadě vyčistit tělo od špíny sociálních bublin.

Jak jsem se dostala na Facebook

O Facebooku jsem se poprvé dozvěděla od sestřenice mé blízké kamarádky za dob vysokoškolských studií. Tenkrát se mi myšlenka patřit do skupiny, která „bojuje“ o návrat hodin na jedno z frekventovaných míst líbila a přišla mi vtipná. Založila jsem si tedy Facebook a vytvořila si listinu „základních“ přátel. Příspěvky jsem víceméně nepřidávala a krom jedné hodinové skupiny nikam nepatřila.

Velký boom nastal až s mým prvním dítětem. Do té doby jsem čítávala diskuze na emimino (já vím, strašný, ale sama doma, nepolíbená mateřstvím a nic netušící, chápejte 😁). Prvně jsem se přidala do městské skupiny maminek, které si předávaly rady nejen o místech kam s dětmi, ale i „co dělat, když…“

Jsem sociální bublina

Postupně, jak jsem vyrůstala s mým synem a přemýšlela o každém výchovném a vývojovém kroku v jeho životě, dostávala jsem se do stále více skupin zaměřených na užší témata, ke kterým jsem tíhla (a stále tíhnu). Nošení dětí, kontaktní výchova, domácí vzdělávání, očkování, barefoot, zdravá strava, zdraví dětí obecně atp. Existuje mnoho a mnoho skupin na tyto témata a ve všech se dozvíte spoustu informací a členové vás navedou na zajímavé křižovatky v těchto oblastech.

V prvních letech jsem i často přispívala, radila a vytvářela křižovatky i ostatním maminkám. Později už mne začalo unavovat odpovídat na pro mne stále se opakující otázky a psát stále stejné odpovědi, tak jsem se rozhodla založit blog (dříve pod názvem S radostí dětem), kde mé myšlenky uchovávám pro pozdější generace (mé děti 😁).

Ze začátku mi tyto skupiny velmi pomohly ujasnit si, kudy má cesta mateřstvím povede. A tak šel čas a na mé zdi se objevovaly příspěvky různých obsahů a s různými odkazy. Měla jsem pocit, že abych vychovala to nejzdravější a nejklidnější dítě na světě, musím všechna doporučení, co jsem načetla splnit.

Pochybuji sama o sobě

S jedním dítětem se mi to vcelku i dařilo. S dalším dítětem jsem často upadala do výčitek, že:

• se mi nedaří být dostatečně klidná, dostatečně zdravě a pestře vařit (především tak, aby to ostatní členové rodiny jedli)
• nevytvářím dost kreativních aktivit
• s nimi nechodím dost ven
• s nimi nezůstávám dost doma
• nechodí dost bosy
• chodí až moc bosy
• mají povinná očkování
• nejsem v žádném komunitním spolku….

Dostala jsem se až do stavu, že každý příspěvek, který se mi na zdi objevil, mě akorát tak naštval, že nejsem dost dobrá máma (vtipný, co? 😁) Nepomohlo nastavení Facebooku a tak jsem se s posledními dětmi rozhodla, že postupně odejdu ze skupin, ve kterých mne příspěvky uvádí do frustrací a pochyb o mých mateřských schopnostech.

Utíkám, co mi tlačítka stačí

Odešla jsem z mnoha skupin, které se zabývaly výše zmíněnými tématy. Zůstala jsem jen ve skupinách, které mi otevřou nové křižovatky v mém rodinném a osobním životě. Mezi ně patří bylinky, rostlinky, inspirace bydlení a designu obecně, šití, látky, chovatelství, kutilství a dobrá strava (například jak vyrobit udírnu 😁) …

Rozhodla jsem se detoxikovat od sociálních bublin, které vznikají v každé skupině zaměřené na určité téma. Rozhodla jsem se sledovat jen to, co mi přidává a ne to, co mě vysává.

Jsem ráda, že jsem si tímto procesem prošla. Otevřelo se mi spoustu dveří a spoustu nových cest za otevřenějším a instinktivnějším já. Možná to není touto cestou. Možná to je i tím, že jsem přešla do druhé dekády svého života a překročila jsem práh třicítky. Možná je to počtem dětí a větší potřebou naslouchat svému srdci, protože na čtení zbývá opravdu málo času a možná to tak prostě a jen má být.

A co se týče fyzického detoxu, doporučuji právě rašící mladé kopřivy. A šup s nimi do polévky. 😊