Když dítě přeskakuje jednu číslovku v počítání, neznamená to hned, že neumí počítat. Může to být nadpřirozená schopnost jasnovidectví a předpovídání budoucnosti. Co tato maličkost v počtech předpověděla naší rodině?

Mladší dcerka počítá, počítá a počítá a já ji stále opravuji, že se počítá jedna, dva, TŘI a čtyři. O několik měsíců později však už vím, že Kačenka počítá správně.

Jak to začalo?

Vždycky jsem měla ráda lichá čísla, přišla mi taková jemná a silná zároveň, proto mi dvě děti vždy přišly málo. Tedy v prvních měsících po porodu druhého dítěte mi přišly až až. Naplňovaly každou moji volnou chvilku a emoční skulinku do plna a já si více dětí neuměla a raději ani nechtěla představit. Jak šel čas, Kačenka rostla, osamostatňovala se a s Vašíkem se stávali stále větší parťáci. Už to není to moje malé uplakané miminko, které mě potřebuje každou vteřinu mojí existence.

Přišlo rozhodnutí

Blížila se tedy doba návratu do práce a já se vrátila k myšlence třetího dítěte. Ano nebo ne? Cítila jsem se společensky vyprahlá, návrat do práce by ze mě znovu udělal ženu, která je pro ostatní zajímavá i tím, co dokáže, ne jen tím, že umí nakrmit, utěšit a zastat domácí práce. Zároveň jsem však věděla, že pokud se do práce vrátím, téma třetího dítě vyšumí a nikdy nás už lichý počet nebude.

Vzhledem k tomu, že dítě většinou musí chtít dva, začala jsem tedy toto téma stále častěji nadhazovat i při rodinných večerech, poté i ránech a v poledne a ve svátek a prostě furt. Téma dalšího dítěte bylo pro naši hlavu rodiny velmi náročné. On totiž velmi rád plní přání, ale zároveň chce, abychom se neocitli na ulici a tak počítal, počítal a počítal (a díky za to, že počítat umí, protože bez něj bychom neměli dům, auto, zahradu, dobré jídlo, boty, oblečení, hračky, máminy malichernosti …). Nakonec se tedy dopočítal, že bychom další hladový krk zvládnout mohli.

V listopadu roku 2017 jsme se tedy společně rozhodli, že třetí dítě zkusíme. Respektive, muž je orientovaný na výkon, takže nic zkoušet nebude, ale rovnou provede. A jak řekl, tak udělal a já v lednu 2018 zjistila, že jsem znovu těhotná. Ačkoliv těhotenství bylo plánované, stejně nás zaskočilo, že to šlo tak rychle. Na obě děti jsme „čekali“ mnohem déle a tohle nám snad už i klepalo na dveře.

Odhalení

Jelikož jsem se cítila dobře a několikrát opakované těhotenské testy ukazovaly, že opravdu těhotná jsem, k doktorovi jsem nespěchala. Chtěla jsem počkat alespoň do 8tt, aby ultrazvuk již „něco“ ukázal. Objednala jsem tedy k lékaři až na začátku února. Několik dní před kontrolou mě i celodenní nevolnost naznačovala, že těhotenství opravdu začalo na plné obrátky.

V den kontroly muž hlídal děti a já si udělala kontrolní večerní volno. Po ní jsem měla naplánované posezení s kamarádkami v nedaleké restauraci. Po úvodním slovu s lékařem si lehám a podrobuji se ultrazvuku. Na obrazovce se objevuje známá bublinka. Po předchozích dvou těhotenstvích, už vím, jak by taková správná bublinka měla vypadat. A tak se zaraduji, že tam opravdu je. Doktor však mlčí a „šťourá“ se dál. To už tedy trochu znervózním a ptám se: „Je všechno v pořádku? Asi tam nic není, že?“ doktor odpovídá: „Dejte mi chvilku, budu se teď více soustředit.“ To mi na klidu moc nepřidal.

Ale čekám a hypnotizuji obrazovku stejně jako on. „Tak dobře, maminko.“ prolomilo se trapné ticho. „Miminka tam jsou dvě a vypadá to, že obě se srdeční akcí. Odpovídají tedy 5tt, takže jsou trochu menší, než by odpovídalo termínově, co jste uvedla do papírů.“ To jsem pro změnu zase začala mlčet já a cítila jsem, jak tuhnu, a polévá mě studený pot. Představa tohoto skvělého sdělení mému muži mě přivedla na hranici šílenství.

„To přeci není možný. My jsme dvojčata nechtěli, v rodině je nemáme, antikoncepci už roky neberu a prostě nic nenasvědčuje tomu, že by tam dvě mohla být. Díval jste se pořádně?“ s trochou hysterie v hlase mu odpovídám. „To se tak někdy stane, holt příroda, s tím nic neuděláte.“

Přijetí situace

A taky neudělali. Počáteční šok, že Kačenka opravdu tu trojku v počítání nepotřebuje, trval tak 14 dní. Muž z tohoto nadělení první dva dny nemluvil a raději odpadl s bolestí hlavy. Nemohl se asi dopočítat. A nebo se přepočítal. Celá široká rodina i okolí jsou nadšení. Nejvíce asi švagrová, poněvadž ta nám je přála (čarodějnice jedna :D).

Teď už jsme se situací smíření a těšíme se tohoto malého zázraku již čtvrtý měsíc. V září nás tedy bude šest. A zase jsme mé oblíbené liché číslo přeskočili. Nebo že by nás jednou bylo sedm? O tom zase někdy příště.